Infračervené záření

Infračervené záření zaujímá oblast mezi nejkratšími radiovými vlnami () a světlem (). Zdrojem infračerveného záření jsou tělesa zahřátá na vysokou teplotu. Při pohlcování infračerveného záření probíhá tepelná výměna a ozářené těleso se zahřívá.

Např. infrazářič - jeho topná spirála hřeje, ale nesvítí.

Pro infračervené záření platí stejné zákony jako pro světlo, což umožňuje konstrukci optických soustav, v nichž se používají optické prvky (čočky, …) zhotovené ze speciálních materiálů (NaCl, …). Díky tomu, že infračervené záření vyzařují prakticky všechna tělesa, lze použít infračervený dalekohled i k pozorování ve tmě. Infračervené záření také snadněji proniká zakaleným prostředím (mlha, atmosféra Země, …) než světlo. Známé jsou např. snímky povrchu Země pořízené meteorologickými družicemi.