Encyklopedie fyziky |
|
Kulový kondenzátor, který je schematicky zobrazen na obr. 20, je tvořen dvěma vodivými elektrodami ve tvaru soustředných kulových ploch o poloměrech a (kde ). Prostor mezi oběma elektrodami je vyplněn dielektrikem s relativní permitivitou .
Obr. 20 |
Připojíme-li kondenzátor ke zdroji napětí, vznikne v dielektriku elektrostatické pole, které bude připomínat centrální elektrostatické pole (viz schematicky obr. 19).
Velikost elektrické intenzity v prostředí mezi oběma elektrodami lze popsat vztahem , kde S je plocha, kterou siločáry elektrostatického pole přecházejí z jedné nabité elektrody na druhou (jedná se o tzv. Gaussovu plochu s poloměrem r ležícím v intervalu ). Pro tuto plochu platí vztah .
Vzhledem k tomu, že velikost elektrické intenzity, kterou lze psát ve tvaru , není konstantní, musíme pro výpočet elektrického napětí mezi oběma elektrodami kondenzátoru použít vztah využívající integrální počet: .
Dosadíme-li za velikost elektrické intenzity, získáme vztah , který lze postupně integrovat: .
Dosazením do definičního vztahu pro kapacitu kondenzátoru ve tvaru získáme vztah ve tvaru: .
Odtud pro kapacitu kulového kondenzátoru dostáváme výsledný vztah ve tvaru
. | (2) |
Pokud bychom chtěli vypočítat kapacitu vodivé koule o poloměru R, která se nachází v prostředí s relativní permitivitou , stačí si uvědomit, že můžeme použít odvozený vztah (2) za předpokladu, že vnější deska má extrémně velký poloměr, tj. . Vztah (2) v tom případě můžeme psát ve tvaru . Uvědomíme-li si, že za podmínky je výraz téměř nulový, dostáváme hledaný vztah ve tvaru
. | (3) |
Přesné odvození vztahu (3) by bylo možné provést na základě vlastností limity v nevlastním bodě a získali bychom stejný výsledek.
Stejný vztah popisuje i kapacitu osamoceného kulového vodiče.