Encyklopedie fyziky |
|
Připojíme-li osamocený vodič ke svorce zdroje, získá vodič stejný potenciál, jaký má svorka. Náboj na vodiči je přímo úměrný jeho potenciálu: . Konstanta úměrnosti
se nazývá kapacita vodiče a je závislá na velikosti a tvaru vodiče;
(farad).
Jednotka farad je velká – proto se používají jednotky dílčí. Běžná kapacita kondenzátorů se pohybuje v pF až mF.
Potenciál osamoceného kulového vodiče o poloměru R na jeho povrchu je: . Kapacita kulového vodiče tedy je:
Kapacita osamoceného vodiče je malá, mnohem větší kapacitu má soustava dvou plochých vodičů oddělených od sebe vrstvou dielektrika (vzduch, slída, …) – kondenzátor.
Kondenzátor si tak můžeme představit jako součástku, která slouží ke krátkodobé kumulaci elektrického náboje (resp. elektrické energie).
V závislosti na geometrickém uspořádání elektrod kondenzátoru rozlišujeme tři základní typy:
![]() |
[4 kB] | [Uložit] | ![]() |
[1.32 MB] | [Uložit] |
![]() |
[4 kB] | [Uložit] | ![]() |
[4 kB] | [Uložit] |
![]() |
[4 kB] | [Uložit] | ![]() |
[4 kB] | [Uložit] |