Hvězdný čas

Hvězdný čas  je založen na otáčení Země vzhledem ke hvězdám.

Hvězdný čas  je definován jako hodinový úhel jarního bodu.

Při svrchní kulminaci jarního bodu je , při spodní kulminaci je . Pro libovolnou hvězdu v okamžiku její svrchní kulminace platí, že její rektascenze se rovná hvězdnému času:  pro , tj. hvězdný čas je kulminující rektascenzí. Neprochází-li hvězda poledníkem a má tedy hodinový úhel , je možné určit hvězdný čas na základě obecnějšího vztahu , kde  je rektascenze a  hodinový úhel té samé hvězdy.

Hvězdný den je 24 hodin hvězdného času.

Hvězdný den je možné určit také tak, že na obloze je vybrána jedna konkrétní hvězda, jejíž poloha se zaznamená. Čas potřebný k tomu, aby se Země otočila vůči této hvězdě do téže polohy, je pak hvězdný den.

Horní kulminace jarního bodu nastává na východnějších polednících dříve, na západnějších později. Protože při horní kulminaci jarního bodu na určitém poledníku je vždy , znamená to, že hvězdný čas určitého poledníku je jiný než poledníků sousedních: na východnějších je „napřed“, na západnějších „pozadu“.

Slunce se po obloze kolem Země pohybuje od východu na západ. To ale znamená, že z pohledu Slunce se Země otáčí kolem své osy opačně, tj. od západu k východu. Proto kulminace nastává na východnějších polednících dříve než na západnějších.

Hvězdný čas se vztahuje důsledně na poledník určitého stanoviště, tj. hvězdný čas je vždy místní.

Hvězdný rok se měří tak, že hvězda, vůči které se pozorování bud provádět, je vybrána podél ekliptiky a měří se doba, za kterou se Slunce dostane vzhledem k této hvězdě do stejné polohy.