Encyklopedie fyziky |
|
Vesmírná tělesa leží v různých směrech a vzdálenostech od stanoviště pozorovatele.
Toto stanoviště může být kdokoliv na Zemi nebo ve vesmíru. Princip popisu souřadnic, popis jejich vztahů mezi sebou navzájem a jejich použití pro konkrétní účely se změnou absolutní polohy pozorovatele nemění.
Pozorovatel má ale dojem, jako by všechna tělesa ležela na pomyslné kulové ploše, která se nazývá nebeská sféra (světová sféra) a která má neomezený poloměr. Proto lze místo pozorovatele vždy považovat za její střed. Na této sféře zavádíme soustavy souřadnic, které se používají v astronomii, hvězdářském zeměpisu, pro určování polohy pozorovatele na moři, na pevnině i v kosmickém prostoru a pro definování různých druhů času.
Důležitými pojmy této soustavy souřadnic jsou hlavní kružnice a vedlejší kružnice.
Hlavní kružnice nebeské sféry je kružnice, která leží v rovině procházející stanovištěm pozorovatele.
V analogie se zeměpisnými souřadnicemi jsou hlavními kružnicemi poledníky a rovník.
Vedlejší kružnice leží v rovinách, které neprocházejí stanovištěm pozorovatele.
V zeměpisných souřadnicích jsou vedlejšími kružnicemi rovnoběžky.
V závislosti na volbě základních bodů a směrů soustavy souřadnic lze pro potřeby astronomie zavést různé soustavy souřadnic
1. obzorníkovou soustavu souřadnic;
2. soustavu rovníkových souřadnic 2. druhu;
3. soustavu rovníkových souřadnic 1. druhu;
4. ekliptikální soustavu souřadnic;
5. galaktická soustavu souřadnic;