První pozorování komet

Do 16. století byly komety považovány za jevy v ovzduší. Objevovaly se nahodile, nenadále, jako by nepatřily do systému harmonických nebeských sfér, které se řídí jistou pravidelností a řádem. Proto vznikla představa, že v těchto nebeských sférách nemohou pohybovat. Roku 1577 zjišťoval Tycho Brahe s Tadeášem Hájkem vzdálenost jedné komety od Slunce (resp. od Země). Každý z nich se nacházel na jiném místě a vzdálenost měřili pomocí paralaxy, která se jim ale nedařila změřit. Navíc se oběma pozorovatelům promítala kometa do téhož souhvězdí na obloze. Odtud vyplynulo, že kometa je dál než Měsíc a že se tedy jedná o nebeské těleso.

Anglický astronom, matematik, fyzik a meteorolog Edmond Halley (1656 - 1742) jako první usoudil, že jedna a tatáž kometa se vrací a že tedy obíhá kolem Slunce. Jednalo se o kometu pozorovanou v roce 1531, 1607 a 1682. Halley předpověděl její návrat na rok 1759, kdy se kometa opravdu znovu objevila. Halley zemřel v roce 1742 a návratu se tedy již nedožil, nicméně na jeho počest je pojmenována jeho jménem.

Rozvoj nebeské mechaniky umožnil dráhy komet počítat. Platí po ně tytéž zákony, kterými se řídí pohyb planet (tj. Newtonův gravitační zákon a Keplerovy zákony). Detailní popis komet začal v 19. století, kdy se začala pořizovat spektra jejich světla, určovalo se jejich složení, …