Denní paralaxa

Určování denní paralaxy vychází z určování změny polohy objektu během jednoho dne. Za základnu, vůči níž se měření provádí, se v tomto případě volí poloměr Země . Posune-li se pozorovatel na Zemi o vzdálenost , posune se na obloze objekt A vzhledem k dalekým hvězdám B a C o úhel  (viz obr. 13).

Obr. 13

Po změření tohoto úhlu je možné hledanou vzdálenost d vesmírného objektu od Země určit pomocí vztahu: .

Pozor! Úhel  označuje polovinu paralaxy, která může být (teoreticky) libovolně velká. Není to hodnota pravého úhlu vyjádřená v obloukové míře!

Vzhledem k tomu, že měřené úhly paralaxy jsou velmi malé, můžeme využít vlastnosti funkce sinus (resp. funkce tangens, kterou lze použít také): pro malé úhly x vyjádřené v radiánech platí: .

Na základě popsaného zjednodušení je možné psát:  a tedy .

Denní paralaxa se používá k určování vzdáleností planet a objektů ve Sluneční soustavě.

Paralaxy hvězd jsou velmi malé - platí: .