Soustava rovníkových souřadnic 2. druhu

Základní rovinou této soustavy souřadnic je rovina rovníku.

Nebeský rovník (světový rovník) je hlavní kružnice, v níž protíná rovina rovníku nebeskou sféru.

Rovina rovníku z předchozí definice je rovina, v níž leží „normální rovník“ Země.

Dále je nutné zavést několik pojmů, které se budou používat v následujícím popisu souřadnic.

Ekliptika je zdánlivá trajektorie pohybu Slunce kolem Země.

Ve skutečnosti se pohybuje Země (těleso s menší hmotností) kolem Slunce (těleso s větší hmotností), jak vyplývá ze zákonů klasické mechaniky (Newtonovy pohybové zákony, Keplerovy zákony). Vzhledem k tomu, že pohyb je relativní, lze na tuto situaci nahlížet i tak, jak to běžně pozorujeme: Slunce se pohybuje po obloze kolem Země.

Ekliptiku lze též definovat pomocí roviny ekliptiky.

Jarní bod () a podzimní bod (), jsou body, v nichž ekliptika protíná nebeský rovník.

Směr k jarnímu bodu je základním směrem této soustavy souřadnic. Nebeský rovník prochází východním bodem a západním bodem a na severní polokouli je nejvýše nad jižním pólem. Ze zemského povrchu je tedy vidět jen polovina nebeského rovníku a to ta, která leží nad obzorníkem. Nákres je na obr. 2.

Obr. 2

Severní nebeský pól (SNP) a jižní nebeský pól (JNP) jsou průsečíky zemské osy s nebeskou sférou.

Vzhledem k tomu, že poloměr Země je vůči poloměru nebeské sféry zanedbatelně malý, protíná jakákoliv rovnoběžka se zemskou osou vedená stanovištěm pozorovatele nebeskou sféru také v severním nebeském pólu a jižním nebeském pólu.

Země je ve srovnání s rozměry nebeské sféry vlastně bodem.

Roviny rovnoběžné s rovinou rovníku protínají nebeskou sféru v kružnicích, které se nazývají rovnoběžky.

Roviny kolmé na rovinu nebeského rovníku, které procházejí severním nebeským pólem a jižním nebeským pólem, protínají nebeskou sféru v deklinačních kružnicích.

Deklinační kružnice jsou tedy hlavní kružnice nebeské sféry.

Kolur rovnodennosti je deklinační kružnice, která prochází jarním bodem a podzimním bodem.

Souřadnice této soustavy jsou dvě:

1.     rektascenze  (AR, RA) - měří se od jarního bodu směrem k východu a udává se ve stupních. Kromě tohoto vyjádření se rektascenze někdy vyjadřuje též v hodinách, přičemž , tj. . Proto tedy  a . Na polovině určité deklinační kružnice je konstantní rektascenze.

2.     deklinace  (DE) - měří se na deklinační kružnici od nebeského rovníku kladně na sever, záporně na jih (rovník: , severní nebeský pól: , jižní nebeský pól: ).

Poloha objektu na obloze se určuje pomocí těchto souřadnic, neboť daným místem na nebeské sféře prochází právě jedna deklinační kružnice (resp. její polovina) a právě jedna rovnoběžka.

Síť rovnoběžek a deklinačních kružnic je podobná síti zemských rovnoběžek a poledníků. Jedná se vlastně o promítnutí zeměpisné souřadnicové sítě na nebeskou sféru.

Síť rovníkové souřadnicové soustavy 2. druhu se otáčí vzhledem k pozorovateli stejně jako hvězdná obloha. Proto se hvězdy pohybují stejně jako tato síť a jejich rektascenze a deklinace se v krátkém časovém úseku nemění. Vzhledem k tomu, že poloha zemské osy není v prostoru stálá, ale koná tzv. precesní pohyb, mění se zvolna i poloha nebeských pólů a síť rovníkové souřadnicové soustavy 2. druhu se pak vzhledem ke hvězdám stáčí. Stáčí se tak, že rektascenze hvězd většinou s časem roste.

Tato soustava souřadnic se používá k zakreslování map oblohy.