Vznik Měsíce

Měsíc byl původně bludnou planetesimálou o hmotnosti blízké hmotnosti dnešního Marsu. Ta v rané epoše vývoje Sluneční soustavy narazila tečně na Zem relativně malou rychlostí (rychlostí o velikosti ). V krátké době se větší část kinetické energie tohoto tělesa změnila v teplo, čímž se vnější vrstvy Země silně ohřály a začaly se odpařovat stejně jako látka planetesimály. Kolem Země vznikl rychle se rozpínající žhavý plynný obal, který se rozpínáním ochladil a začala v něm kondenzovat prachová zrnka. Ve vzdálenosti asi 15000 km od Země se začala zrnka slepovat ve větší tělesa. Už za několik týdnů se tak utvořilo jediné kompaktní těleso - průvodce naší Země: Měsíc.

Ten byl zpočátku natolik blízko Země, že vyvolával na jejím povrchu svým gravitačním působením silné slapové síly. Tyto síly způsobovaly daleko mohutnějším přílivy a odlivy, než jaké znám v současnosti. Vlivem velkého tření vodních mas o dno a o pobřeží se postupně zpomalovala rotace Země. Zárodečná Země se otáčela kolem své osy patrně s periodou asi 8 hodin. Současně s tím se brzdila i rotace Měsíc. Podle zákona zachování momentu hybnosti soustavy Země - Měsíc vedlo zpomalení rotace ke zvětšení vzájemné vzdálenosti Země a Měsíce.

V historii astronomie se objevila i řada jiných teorií vzniku Měsíce, ale právě rozebranou teorii podporuje i řada nepřímých důkazů, které astronomové nacházejí.