Encyklopedie fyziky |
|
Atmosféra Země má tendenci tvořit vrstvy.
Vznik těchto vrstev atmosféry souvisí s centrálním gravitačním polem, které Země vytváří a které působí i na částice atmosféry.
Proto se atmosféra dělí podle nejrůznějších hledisek (průběh teploty s výškou, elektrická vodivost, chemické složení, …). Podle průběhu teploty s výškou se atmosféra dělí na tyto části (všechny uvedené závislosti teploty na výšce udávají průměr pro danou vrstvu):
1. troposféra - je vrstva, v níž s rostoucí výškou teplota klesá a která sahá do výšky asi 11 km;
2. stratosféra - je vrstva, v níž se zhruba do výšky 20 km teplota s výškou nemění, od 20 km do zhruba 50 km pak teplota s výškou roste;
3. mezosféra - je vrstva, v níž s rostoucí výškou teplota klesá, přičemž ve výšce asi 80 km dosahuje svého minima;
4. termosféra - je vrstva, v níž s rostoucí výškou roste i teplota, sahající do výšky zhruba 800 km. Kosmická družice umístěná v této vrstvě musí rotovat, neboť jinak by se z jedné strany (ze strany přivrácené ke Slunci) zahřívala a z druhé strany velmi prudce ochlazovala (strana přivrácená k Zemi).
5. exosféra - vrstva atmosféry ve výšce nad 1000 km, v níž převládá již jen vodík.
Obecně platí, že s rostoucí výškou klesá tlak vzduchu. Za horní hranici atmosféry se považuje ta oblast, jejíž částice ještě rotují spolu se Zemí.
Částice vzduchu rotují společně se Zemí, pokud jich je v dané části atmosféry takové množství, aby na sebe působily přitažlivými silami a mohli se tak pohybovat spolu se Zemí. Gravitační síla, která jejich pohyb po kružnici kolem Země způsobuje, na ně sice působí stále, ale její velikost je velmi malá.