Encyklopedie fyziky |
|
Jeho povrch je pokryt řadou kráteru, které jsou zejména vulkanického původu a dnes již neaktivní. Některé z kráterů jsou i impaktního původu (tj. vznikly jako důsledek srážky Merkuru s menšími tělesy Sluneční soustavy). Povrch je pokryt regolitem - drť jemného materiálu (rozměry od do hrubozrnného materiálu - balvany rozměru desítek metrů), která obsahuje úlomky hornin, meteorický materiál, … Po vzniku kráterů prošlo nitro Merkuru obdobím tavení, proto jsou dna kráterů zalitá lávou, která později utuhla. Nitro není příliš horké (zjištěno pomocí radarových průzkumů) a není tedy patrně v tekutém stavu. To vysvětluje i slabé magnetické pole. Merkur má po Zemi nejvyšší hustotu.
Povrch nejeví stopy eroze, což znamená, že Merkur neměl významnou atmosféru od dob vzniku kráterů. Nepatrná atmosféra je tvořena heliem o tlaku .