Místní a pásmové časy

Hvězdné časy různých zeměpisných poledníků se liší.

Místní časy jsou časy, které se vztahují k určitému místu na Zemi.

Místní čas všech bodů ležících na jednom poledníku je stejný. Místní pravý sluneční čas a místní střední sluneční čas se používaly v dobách málo rozvinuté dopravy a poté ještě dlouho i při navigaci: z rozdílu místních časů lze totiž určit rozdíl zeměpisných délek dvou míst. Místních časů je stejně jako poledníků, tedy neomezené množství. Pro účely praktického života bylo nutné časy vhodně omezit. Proto byly zavedeny pásmové časy.

Na zemském povrchu byla definována časová pásma kolem poledníků  () východní délky nebo západní délky. Místní střední sluneční časy každého z těchto poledníků se liší právě o jednu hodinu. V ideálním uspořádání je 24 časových pásem, uprostřed každého pásma probíhá poledník zeměpisné délky  a pásmo je ohraničeno poledníky . V celém časovém pásmu platí místní střední sluneční čas poledníku, který je středem pásma. Tento čas se nazývá pásmový čas daného pásma. V praxi však ovlivňují hranice časových pásem státní hranice, speciální úpravy v různých státech, …

26. dubna 1650 byl položen na Staroměstském náměstí v Praze základní kámen Mariánského sloupu, který byl vztyčen ke cti Panny Marie Neposkvrněné jako poděkování za odchod Švédů z Prahy. 3. července 1652 hotový sloup, jehož autorem byl český sochař Jan Jiří Brandl, vysvětil kardinál z Harrachu za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV. Mariánský sloup se stal druhým nejstarším sloupem v Evropě (starší stál v Mnichově). Stín Mariánského sloupu dopadal v pravé poledne na místo, které je v dlažbě Staroměstského náměstí vyznačeno. Stín sloupu v pravé poledne ovšem leží na (nějakém) poledníku. Poledník, kam dopadal stín Mariánského sloupu, dostal název pražský poledník a na základě něj byl v minulosti určován pravý sluneční čas. Jedná se o poledník  východní délky.

Sloup byl po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 rozvášněným davem stržen, neboť byl spojován s habsburskou monarchií. O původním významu poledníku svědčí mosazná tabulka s nápisem Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas (Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur).

Střední sluneční čas platný v časovém pásmu základního greenwichského poledníku  nazýváme světový čas (SČ, UT). V sousedním východnějším pásmu platí místní čas poledníku  východně od Greenwiche - poledníku středoevropského. Čas tohoto pásma se nazývá středoevropský čas (SEČ, CET) a předchází UT o 1 hodinu. Časová pásma poledníků západní délky mají naopak časy zpožděné vůči UT. Pro docílení energetických úspor se zavádí na jaře a v létě tzv. letní čas. U nás se používá středoevropský letní čas (SELČ), který je o 1 hodinu napřed oproti SEČ.

Střední sluneční čas se měří křemennými hodinami nebo mechanickými hodinami. Soubor nejpřesnějších atomových hodin světa určuje nezávislou časovou škálu: mezinárodní atomový čas TAI. Přesnost současných atomových hodin je , tedy odchylka 1 s za dva miliony roků. Přesnost této škály je taková, že pro ni není vhodné brát za základ periodu otáčení Země, která není zcela pravidelná. Byl proto definován terestrický čas TT, který se využívá např. v astronomických ročenkách. Platí:  a , přičemž  se pomalu mění tak, že s časem roste (jeho hodnota je zhruba 1 minuta).

V souvislosti s pásmovými časy byla zavedena také mezinárodní datová hranice, která leží na  západní délky (resp. východní délky). Tato hranice prochází mimo státy, ostrovy, … a prochází po hranicích. Tato hranice odděluje dva dny, jejichž datum se liší o 1 den. Nový den začíná tedy na datové hranici a „postupuje“ na západ. To znamená, že při přechodu datové hranice ve směru:

1.     východ - západ - datum se zvětší o 1 den

2.     západ - východ - datum se o 1 den zmenší, tj. totéž datum bude mít cestovatel dva dny.