Stáčení perihelia Merkuru

Vzhledem k tomu, že má trajektorie Merkuru poměrně velkou výstřednost, bylo stáčení perihelia trajektorie Merkuru známo už delší dobu (viz obr. 96). Toto stáčení činní  za 100 let, přičemž velkou část tohoto úhlu stočení bylo možné vysvětlit na základě klasické fyziky. Nejasný zůstal jen rozdíl  za 100 let. Ten vysvětlila až teorie relativity. Ze speciální teorie relativity vyplývá, že planety mění svojí hmotnost s tím, jak se mění velikost rychlosti jejich oběhu kolem Slunce.

Velikost rychlosti pohybu planety na své trajektorii kolem Slunce se mění v souladu se druhým Keplerovým zákonem. Hmotnost planety se pak mění na základě Einsteinem odvozeného vztahu mezi klidovou hmotností a relativistickou hmotností těles.

Tímto způsobem lze vysvětlit  za 100 let. Zbytek rozdílu lze pak vysvětlit až s pomocí obecné teorie relativity: blíží-li se planeta ke Slunci, dostává se do oblasti silnějšího gravitačního pole, v němž je prostor více zakřiven a čas plyne pomaleji ve srovnání s okolím.

Obr. 96

Podobné stáčení existuje u všech těles, která obíhají po eliptické trajektorii, ale je velmi malé. Výrazně se projevuje a je snadno pozorovatelné u tzv. binárních pulsarů.