Encyklopedie fyziky |
|
Tato soustava je velmi podobná soustavě rovníkových souřadnic 2. druhu. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že místo rektascenze používá souřadnici zvanou hodinový úhel t. Ten se měří od meridiánu a to od té jeho poloviny, kde jsou nebeská tělesa nejvýše, tj. kde kulminují (vrcholí). Kulminace je dvojího druhu:
1. svrchní kulminace (horní vrcholení) - místo na meridiánu, v němž dosahuje nebeské těleso největší výšky;
2. spodní kulminace (dolní vrcholení) - místo na meridiánu, v němž dosahuje nebeské těleso nejnižší výšky (leží pod obzorem).
Hodinový úhel roste směrem denního pohybu nebeských těles, tedy k západu. Vyjadřuje se (podobně jako rektascenze) v hodinách a pro výpočty též ve stupních. Hodinový úhel je tedy úhel měřený od meridiánu ke hvězdě ve směru jejího denního pohybu.
Důležitou vlastností hodinového úhlu je, že s časem roste, a to rovnoměrně. V okamžiku svrchní kulminace na meridiánu je hodinový úhel nebeského tělesa . Nebeské těleso se pak denním pohybem posouvá k západu a dál znovu k meridiánu. Prochází opačnou polovinou meridiánu a dosahuje spodní kulminace a hodinový úhel je . Poté se těleso pohybuje k východu a na meridiánu nastává znovu svrchní kulminace, při níž je .
Obr. 4 |
Na dělených kruzích dalekohledů je možné nastavit deklinaci a hodinový úhel, čímž je možné nebeské těleso nalézt na obloze a pozorovat i ve dne.