Mléčná dráha

Pouhým okem vidí pozorovatel ze Země jen celkovou zář hvězd, které splývají do mlhavého pásu - Mléčné dráhy. Jedná se vlastně o hvězdy, které leží v galaktické rovině a nejhustších přilehlých částech disku. Už pouhým triedrem je možné rozlišit řadu vzdálených a tedy slabých hvězd. Oblast, která je vidět jako Mléčná dráha, představuje výhradně blízké části (asi 1 %) galaktického disku. Většinu disku lze pozorovat speciálními dalekohledy, téměř celý disk pak na vlnové délce 21 cm.

Na vlnové délce 21 cm září vodík H I. (neutrální vodík) v mezihvězdném plynu.

Mléčná dráha dosahuje největší šířky směrem ke středu Galaxie, kde se rozkládá centrální koncentrace a galaktický disk zde má největší tloušťku. Tento směr leží v souhvězdí Střelce a je možné tam nalézt celou škálu vesmírných objektů (včetně množství mezihvězdného prachu, který omezuje výhled). Směrem od středu Galaxie je naopak vidět nejužší úsek Mléčné dráhy, neboť se jedná o směr k zužujícímu se okraji disku (k němu je Slunce blíž než ke středu). Jde o směr k souhvězdí Persea.

Ve směru kolmém na směr právě popsaný (tj. ve směru rotační osy Galaxie) je nejlepší výhled do dálky, neboť prostor je zde nejméně zaplněn mezihvězdným prachem a je tedy možné pozorovat cizí galaxie. Jedná se o směr ke galaktickým pólům:

1.     severní galaktický pól - leží ve směru k souhvězdí Vlasy Bereniky;

2.     jižní galaktický pól - leží ve směru k souhvězdí Sochaře.